Smíšený pěvecký sbor KOS pedagogické školy v Litomyšli se vydal na turné po USA, kde měl možnost navštívit hned 4 státy a to Missouri, Tennessee, Georgia a Illinois. Pro mě toto turné nezačalo vůbec dobře, protože jsem měl teplotu a celkově jsem na tom nebyl dobře. A kdo někdy letěl letadlem, tak mu je určitě jasné, že to nebylo nic moc. Cesta, i s přestávkami nám dohromady trvala 24 hodin a po celou dobu bylo světlo, díky časovému posunu.
Hned po příletu do St. Louis na nás čekal pan Šust, který nám celé turné zorganizoval. I přes naši únavu jsme byli ze všeho v úžasu. Nastoupili jsme do žlutého školního autobusu, který jsme doposud viděli jen ve filmech a už to byl obrovský zážitek. Autobusem jsme dojeli do kostela, kde na nás čekaly naše nové rodiny. Přijela pro nás jen maminka, ale naše první dojmy byly opravdu veselé. Takhle upovídaného člověka jsem ještě nikdy neviděl. V tu chvíli to bylo šílený, měl jsem teplotu, bolela mě hlava a ještě jsem měl přemýšlet, abych se s ní mohl bavit? Nakonec to ale dopadlo dobře a teď vím, že je to super a jsem rád za to, jaká je!
Chicago
Hned první víkend jsme jeli do velkého a úžasného města Chicago. Přijeli jsme k jakési moderní budově a jen se koukali, co to je, protože takový luxus se jen tak nevidí. Byli jsme dost šokovaní, když jsme zjistili, že je to kostel. Kostel byl v retro-moderním stylu, všude moderní technika a hezká výzdoba a hlavně teplo. Pomalu jsme začali zjišťovat, že kostely v Americe nejsou ani v nejmenším to co u nás. Nejvíce nás v tom upevnila jejich bohoslužba, na které jsme je doprovázely, jako hudební doprovod s kapelou. Zpívat v kostele v Chicagu pro mě byl ten nejúžasnější pocit, když jsem viděl, jak si to ty lidi užívají a jakou vysílají energii. Atmosféra byla naprosto úžasná a já si to moc užil. Po našem koncertě nám říkali, že by byli rádi, kdybychom tam zpívali každý týden. Samozřejmě nás to moc těšilo, ale naše plány už byli rozvržené.
Zde jsme měli další rodinu, kde jsme ale byli jen jednu noc. Ale i ta jedna noc byla nezapomenutelná. Byli jsme v tom nejhezčím domě, ve kterém jsem kdy byl a hlavně ti lidé byli moc příjemní. Povídali jsme si s nimi asi 4 hodiny v kuse a pořád jsme měli co říct. Tady mi došlo, že nemusím mít strach, že se nedorozumím, protože to bylo úplně v pohodě.
Ačkoliv jsme nechtěli, museli jsme naši rodinu z Chicaga opustit a pokračovat dále. Měli jsme domluvené jídlo v Moravské restauraci, kde se scházeli Češi, z okolí Chicaga. Bavil jsem se s jednou paní, která už nebyla úplně nejmladší, a tak jsem jí vykal, jenže protestovala, že si ještě nepřipadá tak staře. Taky říkala, že tohle se v Americe vůbec neřeší. Kamkoliv jdete, tak neřeknete "dobrý den", ale prostě "Ahoj". Po skvělé společnosti našich rodáků jsme jeli do hotelu. Pro nás to byl první hotel v Americe a už to nám přišlo jako jeden veliký luxus. Tak pohodlné postele, moderní vybavení..Byli jsme tam zatím jen pár dní a už jsme si žili jako v pohádce.
Poslední den v Chicagu jsme šli do centra města a poprvé na vlastní oči viděli mrakodrapy. Byl to nezapomenutelný zážitek. Krásné počasí, výhled na moře, park a veliké budovy. Pokaždé, když jsme se šli někde fotit, tak jsem neměl svůj přirozený úsměv, ale prostě jsem se smál a nedokázal přestat, protože jsem byl opravdu šťastný a naplno si to užíval.
Více: